Soudím tak podle sebe ...
... mnozí to taky dovedou ...
... pokud opravdu chtějí ...
... že jasně modré nebe ...
... se skrývá někde za šedou ...
... za šedou beznadějí ...
Podívejte se taky ...
... nebe blankytně třpytí se ...
... dle zkušenosti dávné ...
... skrývá se nade mraky ...
... nevidí ten kdo bojí se ...
... ten sotva křídly mávne ...
Vím ...
... neumíš žít bez slunce záře ...
... i když ji zastínily mraky ...
... s paprsky za nimi si hraje ...
... tím ...
... Sluncem svítícím ze Tvé tváře ...
... umím se ale opít taky ...
... révou, do barvy Tvých rtů zraje ...
Když ...
... na vinici pro radost se rodí ...
... a vinař na podzim ji lisuje ...
... aby ji nalil v zimě do sklenic ...
... víš ...
... naše nohy tančí líp než chodí ...
... a žije jenom ten, kdo miluje ...
... dnes víc než včera, zítra ještě víc ...
Nad hlavou mraky ...
... rozervané ...
... se mi šikují ...
... není divu konečně ...
... to já jsem taky ...
... jenže Pane ...
... přesto děkuji ...
... horoucně a horečně ...
Jen sevřu pěsti ...
... nesmím plakat ...
... to se nedělá ...
... vstoupil jsem do léta ...
... a plný štěstí ...
... směl jsem skákat ...
... vida Anděla ...
... nevěřím že odlétá ...
Blankytné tričko ... šťastný smích ...
... dnes na blankytu páry hynou ...
... vězeň se ptá: "v čem je můj hřích?" ...
... "je Slunce v mracích mojí vinou?" ...
... zavolá vítr aby vzlétl ...
... aby si s bílou párou hrál ...
... aby z ní jemný šátek spletl ...
... odfoukl za obzor a dál ...
... chladí své horké čelo ještě ...
... a upíná se k myšlence ...
... mraky že klesnou v spršce deště ...
... proměnivše se v truchlence ...
... poslové nebe, bílé mraky ...
... bělostné mraky v modři nebe ...
... vyhlížím Tebe, jedou vlaky ...
... vyhlížím pod truchlenci Tebe ...
KHM snad odpustí parafrázi
Řekla jsi: "chci být blízko Tebe ...
... zvlášť v této divné době" ...
... v ranním snu jsi to řekla ...
... a já si uvědomil ...
... že každý svoje vlastní nebe ...
... nosíme stále v sobě ...
... a pod nimi svá pekla ...
... a k tomu mnohý omyl ...
Svá nebe, pekla, omyly ...
... v sobě si pěstujeme ...
... andělské i čertovo kvítí ...
... život bezděky plodí ...
... zrají jak v poli zlaté obilí ...
... když ale milujeme ...
... Slunce přes mraky svítí ...
... a naděje se rodí ...
... ani se nedotýkej jiných padlých hvězd ...
... hvězd v poupatech i rozvitých i zvadlých ...
... kdeže ...
... jen z trávy hledí svěže ...
... z vesmíru usedly tam podél cest ...
Nedotýkej se hvězd když na zem padnou ...
... ani těm které padly na okraje polí ...
... domů si nedoneseš krásu žádnou ...
... bane ...
... jen ruce bílé poplakané ...
... tak je rány bolí ...
Být tak déšť ...
... a kdybych touhou ...
... jako teď šílel ...
... padal shůry ...
... a Ty má milá ...
... Ty kdybys byla ...
... lesní tůní ...
Vem to nešť ...
... být aspoň strouhou ...
... s Tebou bych sdílel ...
... vůni kůry ...
... a tu bych dýchal ...
... parfém z ní míchal ...
... s Tvojí vůní ...
Rok 2017
Umět se číst jak knížku …
… zbývá pár nepopsaných stránek …
… dokud mne nepřemůže spánek …
… čtu příběh radostí i ranek …
… který se nedostane do čítanek …
… umět se číst jak knížku …
… kroniku úspěchů i hříšků …
Vzpomínky obracejí listy …
… oči se do příběhů noří …
… chrámy se stavějí i boří …
... staví se z extáze i ze příkoří …
… příběhů tisíce jak kapek v moři
… vzpomínky obracejí listy …
… než najdou nepopsaný … čistý …
Prošel jsem spousty dlouhých řádků …
… v ruce mám tužku ohryzanou …
… a touhu k psaní nespoutanou …
… hromadu představ nesrovnanou …
… v hlavě mi vířit nepřestanou …
… prošel jsem spousty dlouhých řádků …
… a stále s tužkou v ruce na počátku ...
Rok 2015
To podstatné a zásadní ...
... v našich životech ...
... děje se v duše bílých zdech ...
... občas však z těch zdí vypadni ...
... když jsou po okraj ...
... a zpívej si, anebo hraj ...
Směj se a dělej nesmysly ...
... nelez do výtahu ...
... pokud chceš najít Mléčnou dráhu ...
... nezapomínej na smysly...
... to co v Tobě tu je ...
... co z oken duše překypuje ...
Když za vůní tak s květinou ...
... tou co dýchá a žije ...
... hvězdný strop sálu poezie ...
... když za ním jít tak pěšinou ...
... po planetě naší ...
... stříbrný prach se zhůry snáší ...
Dívám se do větví, jsem toho paf ...
... ve svitu stříbrného Měsíce ...
... rozkvetla do večera slepice ...
... slyším však řev, ne tiché koko ...
... z každého pera hledí oko ...
... slyším řev, jak šílencův smích ...
... kdopak to spí vysoko ve větvích ...
... dívám se do větví, jsem toho paf ...
... na živý klenot jménem páv ...
Rok 2022
I když se voda zkalí ...
... Slunce se stejně blyští ...
... to když jsme byli malí ...
... stejně i v době příští ...
Často jsem se jak příval ...
... života strouhou valil ...
... i když jsem čistý býval ...
... čistou vodu jsem zkalil ...
I když se zkalí strouha ...
... a voda čistá není ...
... blýská se na ní touha ...
... touha po odpuštění ...
A v mihotavém lesku ...
... zajiskří nad hladinou ...
... což kalné vody stesku ...
... paprsky neprominou? ...
Rok 2017
